Martin Pawera

Při pohledu na Pawerovy obrazy člověku často připadá, že čas se zastavil. Najednou jste se ocitli ve společnosti starších dobráckých lidí, kteří například odpočívají v letním slunci s lahvinkou dobrého moku. Nahlížíte přes rameno šachistům, věnujícím se v přírodě pouze své hře, nadchne vás temperament zpívajícího dědy v malé hospůdce…

… (pokračování)

Martin Pawera je především figuralista, který při zobrazení člověka se snaží co nejvíce vystihnout také psychologii dané postavy. Nejde mu jen o záznam či přepis skutečnosti. Jde ve svých výtvarných sděleních ještě dále do hloubky viděné reality. Zobrazuje člověka v nestřežených chvílích uprostřed toho, když vzniká něco krásného – při odpočinku, zábavě, neopakovatelných okamžicích v rodinném kruhu mezi svými blízkými.

Rozměrné figurální kompozice (nejčastěji v hnědých, zelených i modrých odstínech) jsou vedle vzpomínek na dětství pohledem na všední život lidí především takových, které malíř důvěrně poznal.

Vzájemné porozumění v mezilidských vztazích – pohoda, radost z právě prožitého okamžiku – působí jako pohlazení při setkání s Pawerovými obrazy. To všechno vytváří určitý protipól k dynamičnosti a uspěchanosti života, které si malíř uvědomuje, ale které podle něj mohou v některých případech vést k vzájemnému odcizování lidí. Proto chápe své sdělení na plátně jako výzvu k uchování humanistických hodnot, jako sbližování lidí.

Břetislav Uhlář